Návštěvnické centrum Srní s vlčím výběhem

11.06.2018

Šumava, Srní 
Tip na výlet pro rodiny s malými i staršími dětmi, páry, aktivní seniory 

Není nic "příjemnějšího" než čelit dětské nedočkavosti a naléhavosti. Na druhou stranu, čemu se divit, když jedou na výlet 2,5 hodiny, za cesty poslouchají tu nejtrapnější muziku rodičů, snad prej to máme z roku devatenáct set něco :) nebo co, fakt děs a hrůza, (a to jako posloucháme i Evropu 2!) a jediné, co je drží při životě, je vidina toho, že je spatří. Malá, v dubnu narozená, vlčata.

Svačinu rozbalují okamžitě po příjezdu na parkoviště a hltají, jak kdyby nejedly týden, žízniví jak ze Sahary :))) Dříve nám zůstával při těchto jejich záchvatech hladovění, vyprahlosti a "teď hned potřebách", rozum stát, dneska už se tomu jen smějeme :). I když pravda je, že občas s "uf" padne otázka "jak dlouho ještě" :))).

K dalšímu ukojení muselo samozřejmě nutně dojít po vstupu do budovy. "Teď hned potřeba" tentokráte nákup vizitky do cestovatelského deníku a mince. Jenže ouha, mince došly, nahradit ji nelze ničím jiným, takže přišel ksicht "sedmá ranní". Ale co, až uvidí ty malá vlčátka, všechno špatné bude zapomenuto, a tak po další "teď hned potřebě - čůrání", mimochodem zázemí mají také v budově se vstupem zvenku, a aspoň se dotknutí každé atrakce na dětském hřišti přímo za budovou, jsme se konečně vydali cestou k pozorovací lávce :))).

Na výlet jsme nevyjeli sami, ale zase s Petrou, která tu s Adámkem byla už několikrát a nalákala na povedené fotky z loňska. Adámek už jako velkej mazák vzal Sárku, Isku a Kubíčka napřed, abychom se taky na chvíli oddělili a mohli si říct, že někdy to s těmi dětmi fakt není jednoduché :).

Přímo uprostřed 3hektarového výběhu se nachází 300 metrů dlouhá pozorovací lávka, ke které se můžete dostat buď po delší trase s informačními tabulemi, které přibližují nejen život vlků, nebo po kratší, avšak malinko strmější a bez dalších zastávek. Tu jsme zvolili my. Za chvíli už jsme pochodovali po lávce, soustředěně upírali zrak do výběhu a s napětím vyčkávali, jestli se objeví. Prvního vlka jsme spatřili záhy, po chvíli další dva, tak jsme plni naděje sledovali celý výběh, jestli někde nejsou mláďátka. Hopsání a horlivá gestikulace naší smečky vpředu naznačovala, že něco objevili. 

Rychle jsme se přiblížili a skutečně. Byla tam. Nádherná malá vlčátka si rozpustile hrála ve stráni, válela se po sobě, kočkovala se packami, okusovala si ouška, no prostě podívaná, která by rozněžnila i toho největšího drsňáka.

Jediným minusem byla nemožnost pořídit s naším vybavením kvalitní snímky, nicméně Adámkovi se podařilo udělat kratičké video a s několika záběry sestříhal návštěvu výběhu, kterou vám tímto můžeme přiblížit o trochu více a lépe než z fotek, kde dominují stromy :).

Po dostatečném namlsání jsme se vydali delší trasou zpátky, prohlédli a pročetli informační tabule a už celí natěšení vyrazili směrem na Filipovu huť na "oběd". 

Vynikající klobáska z udírny s křenem, hořčicí a čerstvým chlebem pro dospělé :) a lívanečky s borůvkovým přelivem a šlehačkou pro děcka. Co porce to padesát kaček, prostě lidové ceny a v žaludku jak v pokojíčku. Zbylo i na další vizitku do deníčku a minci, dokonce z limitované edice, která zalepila předchozí zklamání.

Bližší informace k areálu se dozvíte ZDE, ale tak to hlavní... platí se jen parkovné, vstup je zdarma :)

Vlčí stezka by byla na tak daleký výlet málo, spojili jsme ji tedy ještě s turistikou a vydali se na Naučnou stezku Povydří vedoucí k Turnerově chatě. A o ní zase příště.