Jezero Medard - 12 km pro běh, kolo i pěší turistiku

20.05.2018

Svatava, okres Sokolov, Karlovarský kraj 
Víkend nabitý akcemi... ve Varech půlmaraton, kde jsme si už mnohokrát zaběhli rodinný běh, před rokem štafetu, na biofarmě Kozodoj taky veselo, ale nakonec jsme zvolili místo, kde se nebudeme mačkat s účastníky, místo, které nám přibližuje nejmenovaná FB stránka působivými fotkami západu slunce, a které má být v budoucnu útočištěm pro všechny milovníky vodních sportů a koupání, s veškerou vybudovanou infrastrukturou. 

K Medardu jsme přijeli od Svatavy, ale po procházce kolem celého jezera bychom příště volili přístup z Habartova, kde je celkově prostředí přívětivější, hezčí, včetně míst vhodných pro vlez, chystáte-li se na koupačku. 

Dočetli jsme se, že celková plocha pokrývá 500 hektarů, jezero je 4 kilometry dlouhé a 1,5 km široké a největší hloubka je 57 metrů. Co nás ale zajímalo daleko víc a nikde jsme se nedočetli bylo, kolik kilometrů čítá procházka okolo. 

A tak jsme si ho obešli, za což nás Páťa měl moc rád :). Ale když túru proložíte zastávky s čachtáním ve vodě, piknikem, i nutnou hrou na Bobříka mlčení (ten kluk prostě tu pusu nezavře), tak to uteče, ani nevíte jak. 

Jezero se dá obejít po dvou cestách, jedna vede bezprostředně kolem břehu a druhá je výše. My jsme volili tu kolem vody, která je cca 12,3 km dlouhá. Na cestě nás zaujal projekt Alej přátelství, která čítá na 100 zasazených stromů - dubů zimních, jež tu zasadilo sto rodin z celého kraje k příležitosti stého výročí Československa. 

Místo je zatím vhodné spíše pro pěší turistiku, projížďku na kole nebo delší běh po rovince, k odpočinku tu nenajdete ani lavičku a ani přístřešek, kde byste se schovali před sluncem. 

V horkém počasí nedoporučuji vyrazit bez ochrany proti slunečním paprskům, abyste si třeba proti své vůli nevypálili na tělo tílko, které se fakt těžko sundavá a je třeba myslet i na to, že jdete-li se sluncem z boku po jedné straně a druhé ne, tak zkrátka dorazíte domů se spálenou půlkou obličeje, zatímco ta druhá vyhlíží ještě poměrně zdravě. No prostě jsem se spálila jak sviňa :))). 

V jedné části nás zaujalo, jak je půda železitá a jak nádherně kontrastuje s bílou půdou, možná kaolínem, to nevíme, ale zastavila se tam každá parta cyklistů, takže se to líbilo nejen nám. 

Příště místo prozkoumáme na kolech, zkusíme horní cestičku, a protože se k výletu dostaneme nejspíš až v létě, vyzkoušíme i jaká je voda :).